lampa se rozsvěcí v 16:30
   

Středa 20. listopadu

nejbližší akce:
podrobnosti / další akce
----------------------------------------
søk:
----------------------------------------
kalendářik:
<<   11 / 2019   >>
TPoÚtStČtSoNe
1    123
245678910
311121314151617
418192021222324
5252627282930 
----------------------------------------
aktuálně stojí za to:
----------------------------------------
Tak tu máme 20. 11. 2019
Dneska slaví Nikola
zítra Albert
a dále: Cecílie, Klement a Emílie
----------------------------------------
Počasí pro Středočeský kraj
In-počasí
---------------------------------------- už vás tady bylo:
since 3.9.2003
----------------------------------------
nejnovější hospoda
Na Perlíčku - Prdek
Paseky nad Jizerou
----------------------------------------
co se děje:
Z našich hospod: jsme včera seděli na žofíně a kreslili vodní živočichy, při debatě rozliš sépii od krakatice.
Toto je poustevník:

----------------------------------------
blog v rss:

blog · hledej · uživatelé · nejčtenější · login 20. 11. 2019, 14:13
ZÁŘ
04
Jak jsem se stal sběratelem kuliček, aneb Se Špuntem na Ukrajinu. Díl Druhý: Vodkyplné cestování
napsal Prochor dne 04.09.2006, 13:31
Jsme v luxusním hotelu už asi deset minut. Postupně provádíme exkurze do pokojů ostatních spolucestovatelů a kocháme se vymoženostmi a opájíme se luxusem. Za deset minut přichází paní recepční a maličko nám kazí náladu. „Volal zdejší velitel vojska, a chce tady dnes bydlet. Jestli zavolá ještě jednou, budete muset odejít.“ Je to jen Ukrajinská legrace? Můžou si to dovolit? To si sad dělaj prdel! Co teď budeme dělat? tyhle myšlenky se nám honí hlavami po celou dobu čekání na další telefonát. Za deset minut je vše jasné. „Mrzí mne to, ale tady máte zpět peníze a odejděte.“ říká recepční. Balíme a scházíme po mramorovém schodišti zpět do všednosti. V nádražním kiosku si objednáváme vodku a pivo. Zapíjíme žal a po vzoru dalších lidí na nádraží si rozkládáme tábor přímo v hale. Postupně odpadává jeden člověk za druhým. Pár zdatnějších z nás zůstává u kiosku ve snaze dopít jejich zásoby vodky. To je samozřejmě nesmysl... Ráno nás budí voják, ať se zvedneme. Zjišťujeme, že nám za dvě hodinky jede vlak do Volovce, což je město, ze kterého chceme započít výstup do hor. Dáváme si v kiosku stakana a jdeme zjišťovat, kde se dá koupit lístek. Nakupování lístků není na Ukrajině nic jednoduchého. Kasy tu sice mají, ale na jiný typ vlaků. My jedeme osobákem a pro osobáky se kupují lístky ve vedlejší budově. Po nějaké době se nám povede provést transakci a jdeme na vlak. Vlak Užgorod – Mukačevo – Volovec už na nás čeká. Ukazujeme lístky a nastupujeme. Rezavý vlak, špína a smrad, dřevěné lavice místo sedaček, rychlost zhruba 5 km v hodině. Čeká nás kilometrů sto, takže to bude prima výlet... Kousek od nás sedí paní s pytlem, který se hejbe a smrdí jako prase. Je v něm prase! Podle mapy už bychom měli být v Čopu, ale místo toho samé vesničky. Přichází k nám chlapík a ptá se kam jedeme. Říkáme, že do Volovce. Směje se. „tenhle vlak tam ale nejede!“ Říká. Náš provizorní plán ze včerejšího večera se hroutí jako domeček z karet. Cílová stanice toho vlaku je tam, kde jsme chtěli sestoupit z hor. Vezmeme to tedy opačně. Probíráme nějaké věci a dozvídáme se, že kuřácká sekce v ukrajinských vlacích je v chodbičkách na koncích vagónu u dveří. Vlakem neustále prochází asi dvacet uniformovaných nádražáků. Krásná ukázka zaměstnanosti. Další ukázkou zaměstnanosti jsou takzvaní hlídači výhybek a železničních přejezdů. Nevím jak je lépe pojmenovat. Jsou to lidé, kteří stojí v pozoru podél trati po níž jedeme a drží v ruce žlutý klacek. Po několika hodinách přijíždíme do Volosjanky. Je to klasická ukázka místa těsně před koncem světa. Naštěstí hned u nádraží nacházíme obchůdek s posezením. Kupujeme první lahve vodky a pivo. Filip se pomalu probírá z bezvědomí a deliria. Včera kalil na nádraží až do rána s nějakým zdejším světoběžníkem (somrákem). Říká, že nebude pít. Nakonec si ale s námi přece jen dá panáka vodky. K šesté vodce si už načíná i pivo. Kolem nás pobíhá toulavý pes Bublina. Prší, neprší, prší, neprší... Takhle pořád dokola. Už nám ten déšť ale vadí čím dál míň. Musíme jít. Dneska musíme dojít někam, kde přespíme a pokud možno co nejblíž k poslední vesnici Tychy, vzdálené asi 5 km. Pak už jsou jen hory, takže budeme muset v Tychy dokoupit zásoby. Cesta je děravá jak ústa staré ženy, lemovaná exkrementy skotu tak, že občas není kam šlápnout. Asi kilometr před vesnicí nacházíme místo k přespání. malý plácek bez kravinců na velké pastvině. Stavíme stany a pijeme vodku co jsme koupili ve Volosjance. Připravujeme oheň. Na cestě zastaví jeden ze všudypřítomných žigulů. Řidič jde k nám. Vysvětluje, že je major zdejší policie, že tu občas řádí banditi, že nás ochrání... Ze začátku vypadá přísně, ale rychle se z něho vyklube příjemný chlapík. Nabízí nám, že nám přiveze vodku, víno, likéry, brambory, zbraně. Činíme tedy objednávku. Za půl hodinky je zpět s manželkou a synem a autem napěchovaným vším možným. Vykládáme karton sodovky, 5 lahví vodky, víno, likér, rajčata, brambory... Stojí to asi 350 korun. Zadarmo prajs. Ještě si s ním dáváme vodku a Rum z našich zásob, když z auta vytáhne pušky. Vzniká pár fotek, kterak Prochor, Hans a Rozinka vedou partyzánský boj na Zakarpatské rusi... Loučíme se s opilým Petrovem. Jsme opilí, prší. Ještě pár vodek. Kolem ohně zůstávám Já, Humus a Trávník. Bavíme se ukrajinsky. Ráno se pak dozvíme, že to bylo natolik věrohodné, že se Verča ve stanu bála, že už nás přepadli ty banditi. Ráno nás budí stádo krav uprostřed tábora. Žerou nám zásoby a olizují stany. Asi v jednu hodinu si dáváme vodku. Zbyly čtyři lahve. Ve dvě už zbývá jen jedna lahev. Prší, neprší, prší, neprší... Balíme a jdeme nakupovat. Chceme dnes dojít do hor. Ve vesnici mají obdobný krámek s posezením. Ale nemají chleba. Za to mají vodku. Popíjíme se zdejšími obyvateli. Na tomto místě asi ve čtyři odpoledne si bere moje paměť volno, takže budu psát to, co znám z vyprávění. Po dalším decáku vodky padá Prochor pod pult a málem zboří ledničku. Filip leží v delírku před krámkem. Rozinka odchází s místním chlápkem kamsi pro chleba. Honza si půjčuje od místních chlapců motorku a vyráží na výlet. Prochor se zvedá a odchází kamsi se slovy, že si jde lehnout někam do příkopu, nechť ho tedy ostatní po tom naberou. Výprava se rozpadá. Jak tohle dopadne? Pokračování příště.

komentáře (0)

novinky:
27.01.2013, 18:24
Ode dneška se budou na stránkách expudice objevovat zajímavá videa z celýho světa. První na řadě je Čína a Bosna a Hercegovina. >>
vložil: Tepr

starší novinky
   
Jste pro obnovu expudičního webu?
ano156
ne77
je mi to jedno103
---------------------------------------- právě zde jsou 3 lidé
---------------------------------------- výsledky starších anket
---------------------------------------- expudiční blog / nové články:
Jdu volit a volím Karla
Do Alp, do Tignes!
Expudice Jeseníky na běžkách
---------------------------------------- rádio expudice
----------------------------------------

... z expudičních fotek
/Pojedy čarodky/
---------------------------------------- english page

---------------------------------------- 1.FC Tuchom
---------------------------------------- free tibet

www.tibinfo.cz