lampa zhasíná v 4:45
   

Úterý 25. června

nejbližší akce:
podrobnosti / další akce
----------------------------------------
søk:
----------------------------------------
kalendářik:
<<   06 / 2019   >>
TPoÚtStČtSoNe
1     12
23456789
310111213141516
417181920212223
524252627282930
----------------------------------------
aktuálně stojí za to:
----------------------------------------
Tak tu máme 25. 06. 2019
Dneska slaví Ivan
zítra Adriana
a dále: Ladislav, Lubomír a Petr a Pavel
----------------------------------------
Počasí pro Středočeský kraj
In-počasí
---------------------------------------- už vás tady bylo:
since 3.9.2003
----------------------------------------
nejnovější hospoda
Na Perlíčku - Prdek
Paseky nad Jizerou
----------------------------------------
co se děje:
Z našich hospod: jsme včera seděli na žofíně a kreslili vodní živočichy, při debatě rozliš sépii od krakatice.
Toto je poustevník:

----------------------------------------
blog v rss:

blog · hledej · uživatelé · nejčtenější · login 25. 6. 2019, 22:32
ÚNO
17
Jdu na sever jdu na jih dí­l 5.
napsal Tepr dne 17.02.2005, 22:30
A už se to pomalu blíží, pomalu putujeme k centru dění, tam odkud je to všude daleko. Vzbudili jsme se někde ve středním Švédsku, všude kolem nás komáři, tak rychle balíme naskakujeme do aut a jedeme na další senzaci atrakci, kterou má bejt dle hugí příručky Hölick. Nejdřív jedeme na naší známý silnici na sever a pak odbočíme na vesničku Horslandet u který stojí kemp Hölick, cesta k němu byla však zrovna rozdělaná a tak jsme museli přejet asi 5-ti kilometrovej úsek po prašný cestě posypaný kamenama a na Jiřina jsme na této trase najeli 15 minut :). Přijeli jsme k celkem pěknýmu a poloprázdnýmu parkovišti na břehu moře, nikde žádnej asfalt, jen prašná písčitá cesta a před parkovištěm malej přístav - nádhera. Na parkovišti jsme si dali oběd, hodili jsme po sobě 2D míč proti trudomyslnosti (poamericky frisbí) a vyrazili po naučný stezce. Nejdřív jsme prošli kempem, pak jsme šli takovym lesejkem až jsme dorazili na stráň plnou celkem velkejch kamenů a tam jsme narazili na naučnou ceduli, která nám zvěstovala, že ty kameny tam nanosili kdysi dávno rybáři a měli tam svoje ubykace (před několika málo tisíci lety), pak se cesta stočila k moři a my dorazili na nádhernou pláž, kterou bičovali půl až metrový vlny. To jsem už nevydržel a vrh jsem se do živlu, záhy jsem však pochopil proč na tý nádherný pláži nikdo nebyl. Severní moře totiž mělo teplotu jako labe v dubnu, jenže když tam byly takový vlny tak jsem na to prděl a dobýval jsem moře. Připojil se ke mě jen jiřin a ostatní se nám smály ze břehu. Takhle jsem se snad nikdy v moři nevydováděl, v tý ledový vodě jsme byli s Jiřinem aspoň dvacet minut a za řvaní urrrrrrráááááá jsme běheli vstříc vlnám - zážitek! Když už nás křepčení ve vodě přestalo bavit vyrazili jsme dál na místní vyhlídku na kopci, kde byl takovej improvizovanej přístřešek a nádhernej výhled na širý moře. Pak jsme se vrátili lesem zpátky k autu a ve mě se probudil rybářskej pud, popad jsem prut a šel na hráz chytat ryby. Viděl jsem jak mi za nástrahou jezdí hejno malejch rybek, ale furt nic ne a ne chyti, taky jsme vyplašili místního racka, kterej seděl na vejcích a po výtce paní Švédky jsme couvly a racek moh vesele sedět dál (to byla fakt naše blbost - racku sorry). Po zhruba hodince chytání se dostavil úspěch a já vytáh z moře okouna říčního o délce 12 cm. Tímto výsledkem jsem byl naprosto unesen a tak jsem ještě prošli ten nádhernej přístav s loďkama a barama na který jsme neměli peňauze a malý švédský děti nám ukázali ve vodě obrovskou chcíplou ryby a my vyrazili zase dál. Jeli jsme opět po severský magistrále kolem města Sundvall (něco jako naše Ostrava ovšem vidět tolik kouře v tak nádherný přírodě nebylo nic moc. Jeli jsme dál a najednou vidíme v dálce dvě obrovský věže, asi tak 20 kilometrů od nás, fakt velký něco jako jsou ty z Pána prstenu, byl to největší most na světě, jehož průjezd jsme si náležitě vychutnali, akorát, že jsme kousek před nim chtěli zastavit a Hugo začalo navigovat, takže jsme zastavili až za nim a už nešlo se vrátit, slíbili jsme si teda, že se u něj zastavíme cestou zpátky a jeli jsme dál. Bylo asi půl dvanáctý večer, slunce nám svítilo zhusta do očí protože jak už jsem několikrát opakoval, tady prostě v tuhle dobu nezapadá a my hledali místo k přespání, dlouho jsme nic nemohli najít až jsme zajeli na vedlejší cestu a tak jsme objevili louku uprostřed malýho lesejka a tak jsme tam postavili stany a obklopeni komáry jsme šli spát. to be continued ...

komentáře (0)

novinky:
27.01.2013, 18:24
Ode dneška se budou na stránkách expudice objevovat zajímavá videa z celýho světa. První na řadě je Čína a Bosna a Hercegovina. >>
vložil: Tepr

starší novinky
   
Jste pro obnovu expudičního webu?
ano114
ne61
je mi to jedno75
---------------------------------------- právě zde je 1 člověk
---------------------------------------- výsledky starších anket
---------------------------------------- expudiční blog / nové články:
Jdu volit a volím Karla
Do Alp, do Tignes!
Expudice Jeseníky na běžkách
---------------------------------------- rádio expudice
----------------------------------------

... z expudičních fotek
/Pojedy čarodky/
---------------------------------------- english page

---------------------------------------- 1.FC Tuchom
---------------------------------------- free tibet

www.tibinfo.cz