lampa se rozsvěcí v 16:30
   

Úterý 12. listopadu

nejbližší akce:
podrobnosti / další akce
----------------------------------------
søk:
----------------------------------------
kalendářik:
<<   11 / 2019   >>
TPoÚtStČtSoNe
1    123
245678910
311121314151617
418192021222324
5252627282930 
----------------------------------------
aktuálně stojí za to:
----------------------------------------
Tak tu máme 12. 11. 2019
Dneska slaví Benedikt
zítra Tibor
a dále: Sáva, Leopold a Otmar
----------------------------------------
Počasí pro Středočeský kraj
In-počasí
---------------------------------------- už vás tady bylo:
since 3.9.2003
----------------------------------------
nejnovější hospoda
Na Perlíčku - Prdek
Paseky nad Jizerou
----------------------------------------
co se děje:
Z našich hospod: jsme včera seděli na žofíně a kreslili vodní živočichy, při debatě rozliš sépii od krakatice.
Toto je poustevník:

----------------------------------------
blog v rss:

blog · hledej · uživatelé · nejčtenější · login 12. 11. 2019, 12:03
ČEC
18
O cestě do Asie a zase zpátky. CESTA DO HOR
napsal Prochor dne 18.07.2007, 18:12
Špunti si pro letošní léto naplánovali cestu za hranice soudnosti s programem překonat Bulharské pohoří Pirin a po jeho zdolání se rekreovat v Turecké metropoli Istanbul. Termín připadl na začátek prázdnin na období od 5.7. do 15.7. Výprava čítala 9 členů. Prochor, Cheeeta, Hugo, Rozinka, Hanka, Jirzy, Ála, Martin, a Tereza – pro níž jsme ještě na začátku cesty neměli přezdívku, ale postupem se vše změnilo… Zakoupily se lístky na zpáteční autobusový spoj Praha – Sofie a den odjezdu se pomalu blížil. Batohy se plnily, po obtěžkání se zase vyndávaly veškeré nedůležité věci a tak to šlo až do čtvrtka. Ráno jsme se všichni v pohodě sešli na Florenci a abychom si už od počátku začali zvykat na balkán, zjistili jsme, že k námi zakoupeným lístkům nejsou místenky. A tak jsme čekali, která místa zůstanou volná. Personál obsluhující provoz autobusu vypadal balkánsky vstřícný (rozuměj vizáž otrlého mafiána) Když se většina ostatních cestujících pohodlně usadila, byli jsme i my vyzváni k nasednutí a po chvilkových logistických manévrech se nám podařilo obsadit i rozumné sezení. Autobus byl plný postaviček mnoha národností, mezi nimiž převažovala národnost česká. Kromě Bulharského personálu se jím vezli i Japonci, Rusové, Slováci, Bulhaři a české úřednice… Zpoždění na odjezdu bylo jen asi 20 minut, ale to se drasticky nelíbilo českým úřednicím, které se jaly protestovat a nadávat nevinně vyhlížejícímu personálu s klasickými vyjednávacími triky: Co jste to za společnost?!!! S vámi já už nikdy nepojedu!!! To je skandál!!! A tak podobně… Cesta do Brna proběhla bez jediné zastávky a i v Brně bylo zakázáno vystupovat. Musím ještě dodat, že ačkoli při koupi lístků byl avizován záchod v autobusu, ve skutečnosti byla místnůstka s WC zarovnána rozličným tovarem a k vykonání nejzákladnějších potřeb tedy rozhodně sloužit nemohla. České úřednice neohroženě vyrazily vpřed, aby oznámily svůj odchod na toaletu i přes výslovný nesouhlas chápavého personálu a strhl se kratičký dialog: ČÚ: Já Vám jen říkám, že jdu na záchod!… Řidič: A já vám říkám, že já jedu. ČÚ: Vy jste normální kretén… Dál už cesta probíhala bez větších zajímavostí. Maďarsko, jehož panoramata mne osobně příliš neoslovují, poněvadž i Chotuc by zřejmě považovali za velehoru. Srbskem jsme projeli v noci a tak nebylo nic moc k vidění a druhý den brzy ráno jsme stanuli v Sofii. Sofie je jistě město malebné, jen nevím kde, protože jsem ještě ani při jedné ze svých návštěv této bulharské metropole nikdy nic malebného neobjevil. Město vypadá jako Praha v roce 1989, ačkoli je možná trošku oprýskanější. Vozový park je také velmi podobný a celkově se mi tam dost nelíbí. Aby to nevypadalo jako zaujatost, raději se o ní nebudu vůbec rozepisovat a přesunu nás o pár hodin dál. Nakoupili jsme lístky na vlak do hor za babku a vpadli do rychlíku. Dráha je v Bulharsku velmi levná, ale vlakem se vyplatí cestovat jen pokud máte dost času a trpělivosti a nevadí vám trocha nepořádku. Trať dlouhou 70 km jsme rychlíkem zvládli za 150 minut. Naštěstí už se pomalu vjíždělo do hor a bylo se čím kochat. Kuřáky netrápily absťáky, neboť kouření se v bulharských vlacích (a nejen ve vlacích) toleruje. V jednu jsme stanuli na malém nádražíčku Septemvri, odkud jezdí starobylá úzkorozchodná železnice přes hory doly. Trať úzkorozchodky je dlouhá zhruba sedmdesát km, přejíždí několik údolí, zdolává několikero nemalých převýšení a v cestě jí stojí 35 tunelů. Vagónky jsou malé a roztomilé. My jsme zabavili pro svou výpravu hned celou půlku jednoho z nich. A jelo se. Za jízdy je ve vlaku dovoleno takřka cokoli. Dveře od vagonú se nezavírají, stejně tak plošina mezi vagony a tak jsme jako malí špunti trávili většinu času na plošině a nebo vyklonění ze dveří. Kochali se skalisky, tunely a bulharským pivem Pirinsko svetlo, které jsme operativně dokupovali během cesty… Po 5ti hodinách jsme dorazili do podhorského městečka Razlog, nad nímž se majestátně zvedají takřka třítisícové vrcholky pohoří Pirin, s nejvyšším vrcholem Vichren (2914 m.n.m.). Všichni byli po dlouhé cestě celkem zničeni a hotelu za rozumnou cenu se nikdo nebránil, takže jsme se rozhodli přenocovat v kulturních podmínkám a na před výstupem načerpat síly někde v ubytovacím zařízení. To jsme ovšem ještě netušili, že sehnat hotel v Razlogu není nic jednoduchého. Podhorské městečko velikosti Pece pod Sněžkou má sice všechny vymoženosti jako je kolonáda, 5 bank, náměstí s fontánou, autobusák, nesčetně restaurací .. atp. Ale hotely jsou zde jen dva, z nichž jeden byl plný a druhý drahý. Naštěstí si Terezku na náměstí odchytilo hejno malých holčiček (teď můžeš závidět Pračlověku), které na rozdíl od zbylých 99% bulharů skvěle mluvily anglicky a stanovily si něco jako bobříka dobrých skutků, kterým bylo, že nás během hodiny ubytují za levný peníz v co nejluxusnějším prostředí, což se jim nakonec opravdu povedlo a patří jim tak náš dík. Naprosto nový penzion za městem skýtal ubytování bratru za 15 leva a v krásně zařízené přilehlé krčmě navíc skvěle vařili a měli pivko za pár drobných. No prostě ráj. Sprcha první po dvou dnech (a na několik dalších dní bezpečně poslední) výborná večeře a Terezino rozhodování, zda risknout výstup na Vichren s antibiotiky a nebo trávit několik dní sama v hotelu… Z oken hotelu bylo vidět vrcholky Pirinu… Dobrou noc.

komentáře (0)

novinky:
27.01.2013, 18:24
Ode dneška se budou na stránkách expudice objevovat zajímavá videa z celýho světa. První na řadě je Čína a Bosna a Hercegovina. >>
vložil: Tepr

starší novinky
   
Jste pro obnovu expudičního webu?
ano152
ne76
je mi to jedno100
---------------------------------------- právě zde jsou 2 lidé
---------------------------------------- výsledky starších anket
---------------------------------------- expudiční blog / nové články:
Jdu volit a volím Karla
Do Alp, do Tignes!
Expudice Jeseníky na běžkách
---------------------------------------- rádio expudice
----------------------------------------

... z expudičních fotek
/Pojedy čarodky/
---------------------------------------- english page

---------------------------------------- 1.FC Tuchom
---------------------------------------- free tibet

www.tibinfo.cz