lampa zhasíná v 8:00
   

Neděle 15. prosince

nejbližší akce:
podrobnosti / další akce
----------------------------------------
søk:
----------------------------------------
kalendářik:
<<   12 / 2019   >>
TPoÚtStČtSoNe
1      1
22345678
39101112131415
416171819202122
523242526272829
63031     
----------------------------------------
aktuálně stojí za to:
----------------------------------------
Tak tu máme 15. 12. 2019
Dneska slaví Radana
zítra Albína
a dále: Daniel, Miloslav a Ester
----------------------------------------
Počasí pro Středočeský kraj
In-počasí
---------------------------------------- už vás tady bylo:
since 3.9.2003
----------------------------------------
nejnovější hospoda
Na Perlíčku - Prdek
Paseky nad Jizerou
----------------------------------------
co se děje:
Z našich hospod: jsme včera seděli na žofíně a kreslili vodní živočichy, při debatě rozliš sépii od krakatice.
Toto je poustevník:

----------------------------------------
blog v rss:

blog · hledej · uživatelé · nejčtenější · login 15. 12. 2019, 23:10
ŘÍJ
02
Podzimní Kumburk
napsal Tepr dne 02.10.2007, 12:40
Říjen klepal na dveře, ranní mlhy a plískanice začínají být pomalu dennodením chlebem a tak není nad to vyrazit se spacákem, karimatkou a kytárou užít posledních slunečních paprsků do přírody a při dobrym pivu potrápit struny kytary při songu Stánky páně Nedvěda. Přípravy na akci začali v pátek. Po celodennim dešti, kdy morálka klesala k bodu 0, jsem objevil, že nemůžu doma nikde najít celtu, která se bude zatraceně hodit. Kde vzít a nekrást? Všichni o nichž jsem věděl, že celtu mají jeli buď taky nebo byli někde jinde na akcích, až mě napad Komár, slovo dalo slovo a v deset večer jsem vyrazil do komářího příbytku ve Dvorech, kterej je trochu ve stylu ala Pojedy, ale o tom snad někdy příště. Komár mi vyskladnil svou celtu, která prej sice proteče, ale zato je památeční. V sobotu ráno jsem vyrazil s Jankou na nádraží, obtěžkáni báglama a kytárou, dorazili jsme mezi prvníma, což se mi na expudici už dlouho nepovedlo. Nastoupili jsme do vlaku směr Jičín v sestavě: Prochor, Terka, Cheeta, Hugo, Jirzy, Hanka, Martin, Ála, Susán, Rolnička, Janka, já a Rozinka, kterej dorazil pozdějc páč zaspal. Vychutnali jsme si ještě zpoždění a pak už hurá dobrodružství vstříc. Za oknama vlaku se míhala podzimní krajina, stromy se začínaly barvit do odstínu žlutý a červený, ale stale ještě převládala zelená – nádhera. V Jičíně jsme vystoupili na nádraží, Prochor vzpomenul na svůj první vejlet vlakem do tohoto města, když vyrazil s fýtým a co čert nechtěl 200 metrů od nádráží byla cedule Absinth 40 kč, tak tam zašli a tím pro ně prohlídka Jičína skončila. My jsme však nakoupili v místnim Kauflandu zásoby pláštěnek, jídla a dalších užitečnějch věcí a vyrazili kolem jičínský věže směr Valdice. Cesta do Valdic vedla asi tři kilometry dlouhou alejí, což bylo poněkud fádní, na začátku Valdic jsme první hospodu minuli a zamířili jsme k věznici, před branami nápravnýho zařízení byla stavba ve tvaru krychle z dob reálnýho socialismu a v ní hospoda, kde ale o víkendu nevařili. Před hospodou stál postarší domorodec, kterej na otázku zda je možný tady najít ještě nějakou jinou hospodu, kde vaří odpověděl, že nám jistě v místní knajpě u který jsem právě stáli ohřejou párek, že je prej dobrej a pak že tu maj ještě Jednotu, ale tam nevařej. Zašli jsme do hospody poručili sobě po většinou pivo a čekali jsme na Rozinku, kterej zaspal a jel za náma dalšim vlakem. Jedno pivo se proměnilo v několik a Rozinka furt nikde, tak jsem si řekli, že vyrazímě do další vsi (Železnice) a tam si dáme oběd. Ledva jsme vyšli před hospodu, byl tu Rozinka, že prej si dal oběd o jednu hospodu dřív a tak se zdržel. Vyrazili jsme krásnou zvlněnou krajinou do Železnice, v Železnici jsme nejdřív objevili architektonicky hodně nezajímavej motorest krychloidního vzhledu, a vůbec se nám moc nezamlouval a pak v prostřed vsi jsme TO našli. Hospoda v Železnici se vyznačovala velice dobrou kuchyní s obříma porcema a hlavně nejlepší gulášovou polívkou, kterou jsem kdy ochutnal! Po tomhle gurmánskym zážitku už se nikomu moc nechtělo vydávat se na cestu, ale nakonec jsme z hospody svižnym krokem vyrazili do lesů, vod a stání, do Českýho ráje na Kumburk! Prošli jsme Bradleckou lhotou a vyrazili jsme do promáčenýho lesa plnýho hub. Letos rostly tak, že by mělo smysl se na ně vydal s kosou a nůší. Lesní cesta byla plná vody po včerejším dešti. Stoupali jsme krásnym lesem k zřícenině hradu Bradlec, u Bradlece jsme si dali malou pauzu. Všichni se potili jak vrata od chlíva, jen z Prochora doslova odkapával pot, kterej mu na hlavě tvořil menší potůčky. Z Bradlece jsme vyrazili cestou lemovanou stovkama muchomůrek a cheeta to nevydržel a zapózoval ležíc vedle jedovatých hub a musel jsem ho vyfotit. To už jsme se však blížili k další místní zajímavosti – hospodě Na Klepandě, což je vyhlášená putyka téměř na samotě s lahodnym pivem. Vevnitř byla nějaká zábava, tak jsem si sedli na zahrádku a relaxovali jsme při dobrym pivku, jelikož už se připozdívalo, začala bejt docela zima a tak jsme se pustili do diskuze, jestli je spaní pod širákem tim nejlepšim řešenim, ale shodli jsme se, že jo. Rolnička pak přines deset dvoulitrovech petek s pivem, páč na hradě není hospoda a vyrazili jsme. Krajina tu byla kouzelná – les plnej hub, kopce všude kolem, vzadu pohled na masiv Krkonoš a k tomu západ slunce a samozřejmě rum. Vyškrábali jsme se na hrad, je to zřícenina s přenádhernym výhledem na celou polabskou nížinu a ještě dál. Stojí tu taky chatka, kde dlí správce hradu – rázovitý starší chlápek, co nám poskyt sekeru a pilu a pak jet u krásnej strarej domek co se zove šenk. Samotná zřícenina se skládá z několika věží a z podzemní místnosti, která se stala naší ložnicí. Jo a abych nezapomněl na hradě tu straší, takže to opravdu nemá chybu. Slunce zapadlo, ale pohled na krajinu vůkol byl až neuvěřitelně krásnej, jenže nebyl čas se kochat krajinou, museli jsme nosit dříví do lesa. Nanosili jsme něco dřeva, nařezali jsme ho a Rozinka zapálil oheň, kterej zprvu připomínal hranici na upálení Jana Husa. Cheeta zatim připravoval špízy z buřtů, sýra, cibule a … hrušek. Po delikatesní večeři, kdy většině opékačů spadl z klacku sejra střemhlav do ohně, viď Hugo ;-) jsem se lehce ojíněn chopil kytary a za pomoci zpěvníku hrál hity tutový, převážně trampskýho ražení. Na kytaru jsem nehrál asi pět let, tak chvilku trvalo, než jsem se do toho dostal, ale rum udělal svoje a nakonec to byla šou, kterou přerušil až Prochor se svoji noční hrou. Hra spočívala v tom, že si všichni zavázali oči šátkem, až na Prochora, a ten s baterkou obešel se slepcema, který se drželi za ruce, hrad. Hra se vydařila, až na menší problémy. Šlo se totiž po cestě, která z obou stran končila prudkym a hlubokym srázem a Rolnička do něj dvakrát během hry sletěl. Po hře jsme ještě na chvíli oprášili kytaru a potom jsem se pokochali pohledem na zářící krajinu a šli jsme do podzemní místnosti s hliněnou podlahou spát. Spalo se dobře a nakonec nám ani moc nebyla zima – díky komárově památeční celtě ;-). Ráno se Sadská část expudice odpoutala a vyrazila brzo na vlak, my ostatní jsme v klídku vstali a šli jsem se dát do kupy k ohništi a tu kdosi v doutnající kupě objevil správcovu sekyru! Topůrko samozřejmě lehlo popelem a tak nezbývalo než se správci hradu omluvit, ten to však vzal sportovně a ještě nám nabídl guláš, uzený buřty a rum. Pak jsme se šli pokochat výhledem do krajiny a pořídili jsme něco fotek. Být ve vejšce 642 m.n.m. a mít před sebou polabskou nížinu na jednu stranu a Krkonoše na druhou, je neskutečnej pohled. Pak jsme se rozloučili se správcem a vyrazili jsme do Nový Paky na vlak. Cesta do Paky vedla loukama a lesem a na nebi bylo ažuro, takže absolutní idyla, po cestě jsem ještě sbírali houby a za chvíli jsme měli hub že jsme pomalu nevěděli co s nima, to už jsme ale byli v Pace, Prochor zjistil v kolik jede vlak a pak jsme šli do vyhlášený restaurace Kázet, kde maj maso z klokana, pštrosa a vůbec hafo pochutin. Sedli jsme si na zahrádku a vychutnávali dobrý jídlo a ještě lepší počasí, přičemž pokrmy tu měli excelentní. Jedinou vadou na kráse byly vosy, kterejch tu byl opravdu hodně. Začali jsme je teda zabíjet a stala se z toho taková soutěž. Během oběda jich padlo nakonec dvacet přičemž jen já jsem jich utlouk dvanáct. Poledne v putyce ubíhalo poklidně, až nám ujel vlak, tak jsem naplánovali návrat autobusem do Poděbrad, jenže jsme si neuvědomili, že je konec prodlouženého víkendu a že se v tuhle dobu bude vracet směr Praha hafo lidí. Autobus praskal ve švech, jen tak tak jsme se nasoukali do uličky. Banda lidí po širákování nevábného vzhledu o pachu nemluvě ostře kontrastovala s uhlazenými cestujícími mířícími kamsi. Několik z sedících cestujících nám dalo najevo, že nás tu nevidí moc rádi a jejich arogance byla opakem toho jsme prožívali o víkendu. V Poděbradech jsme ještě viděli po vystoupení z busu jak nám ujíždí vlak a jelikož jsem já, Rozinka a Prochor pospíchali na hokej, tak jsme zavolali domů a měli jsme odvoz z Poděbrad autem, uvolnil se pan Rozinka starší a Porucha, za což jim děkujeme. Tenhle vejlet prostě neměl chybu a na hokeji jsme vyhráli 10:2, co víc si přát ;-).

komentáře (7)

novinky:
27.01.2013, 18:24
Ode dneška se budou na stránkách expudice objevovat zajímavá videa z celýho světa. První na řadě je Čína a Bosna a Hercegovina. >>
vložil: Tepr

starší novinky
   
Jste pro obnovu expudičního webu?
ano163
ne80
je mi to jedno110
---------------------------------------- právě zde jsou 2 lidé
---------------------------------------- výsledky starších anket
---------------------------------------- expudiční blog / nové články:
Jdu volit a volím Karla
Do Alp, do Tignes!
Expudice Jeseníky na běžkách
---------------------------------------- rádio expudice
----------------------------------------

... z expudičních fotek
/Pojedy čarodky/
---------------------------------------- english page

---------------------------------------- 1.FC Tuchom
---------------------------------------- free tibet

www.tibinfo.cz