lampa zhasíná v 8:00
   

Neděle 15. prosince

nejbližší akce:
podrobnosti / další akce
----------------------------------------
søk:
----------------------------------------
kalendářik:
<<   12 / 2019   >>
TPoÚtStČtSoNe
1      1
22345678
39101112131415
416171819202122
523242526272829
63031     
----------------------------------------
aktuálně stojí za to:
----------------------------------------
Tak tu máme 15. 12. 2019
Dneska slaví Radana
zítra Albína
a dále: Daniel, Miloslav a Ester
----------------------------------------
Počasí pro Středočeský kraj
In-počasí
---------------------------------------- už vás tady bylo:
since 3.9.2003
----------------------------------------
nejnovější hospoda
Na Perlíčku - Prdek
Paseky nad Jizerou
----------------------------------------
co se děje:
Z našich hospod: jsme včera seděli na žofíně a kreslili vodní živočichy, při debatě rozliš sépii od krakatice.
Toto je poustevník:

----------------------------------------
blog v rss:

blog · hledej · uživatelé · nejčtenější · login 15. 12. 2019, 22:50
ŘÍJ
18
Buřty, kytára a bílá Frau
napsal Prochor dne 18.10.2007, 19:10
Ještě jedno ohlédnutí za Kumburským širákováním: Poslední zářijový víkend byl speciální nejen tím, že byl prodloužený o volný sváteční pátek, ale hlavně tím, že se mělo jet na hrad. Kumburk, zříceninu hradu na pomezí českého ráje a podkrkonoší, propaguji již drahně dlouho a nikdy nezapomenu zmínit to, že tohle místo mám opravdu strašně moc rád... Asi táááákhle:-) Vraťme se ale k pátku. Výletu na hrad totiž předcházela návštěva výstavy World press photo v pražském Karolinu. V prostorách této impozantní budovy se na velkoplošných panelech nacházejí každoročně nejlepší reportážní fotografie za uplynulý rok. A i letos bylo možno shlédnout mnoho jímavých obrazů z celého světa, ať už na téma příroda, sport, osobnosti a nebo z jiného soudku – události, války.... Musím přiznat, že z některých fotek mi šel mráz po zádech a doteď si je bezpečně vybavím. Fotografie obětí válečných konfliktů, či hladomoru od nejlepších fotografů navozují pocit, jako by člověk byl přímo na místě oněch událostí. Na sobotní ráno byl naplánován odjezd směr Jičín a odtud poté zhruba dvanáctikilometrová cesta na Kumburk. Sešlo se nás poměrně dost, tedy dvanáct a jelikož jsme ukecali Tepře, aby v sobě po dlouhé době probudil kytarového mága, tak jsme měli i kytaru. Jediný, kdo chyběl, byl Rozinka, který zaspal, ale ten slíbil, že nás hned dalším vlakem dožene. V Jičínském Kauflandu jsme nakoupili zásoby rumu, buřtů, a dalších potřebností a beze spěchu jsme vyrazili skrz toto město pohádek směr Valdice. Valdice jsou malá vesnička cca 2 km od Jičína a proslavené jsou jednou z největších a nejpřísněji střežených věznic u nás v republice. Čím ale rozhodně být proslavené nemohou, to je úroveň restauračních zařízení. Náměstí mají sice velké, jako průměrné okresní město, ale restauraci by člověk hledal marně. Nakonec jsme přímo vedle věznice jednu objevili, ale při bližším pohledu na nápis na dveřích, který hlásal: „Dnes nevaříme“ nálada mírně poklesla. I zeptali jsme se jednoho z místních domorodců, na první pohled pamětníka lepších časů, zda je možno ve sebe občerstviti. Po chvíli přemýšlení stařec odpověděl, že mají jednotu, ale tam nevaří a pak onu hospodu u věznice, kde dělávali dobrý párek a že určitě máme zajít na párek. Těžko říci, ve kterém století byl onen muž v restauraci na párku, nicméně v tomto to jistě nebylo. Vzhledem k tomu, že Rozinka ohlásil svůj příjezd do Jičína s tím, že do dvaceti minut nás dostihne, rozhodli jsme se počkat ve Valdické nevařící hospodě na něho a pak se vydat do další vesnice – Železnice, kde podle mapy mělo být restaurací hned několik. Hodina byla pryč a Rozinka nikde, takže jsme odhlasovali odchod do Železnice bez něho. Ledva jsme opustili hospodu, Rozinka stál před námi řkouce, že se ještě zastavil v Jičíně na gulášku se šesti... No nezabili byste ho? Cesta do železnice vedla malebně se vlnící krajinou a my hnáni hladem, byli jsme v ní cobydup. První hospoda – motel se nám nezdála a tak jsme došli až na náves. Tam byla klasická hospoda, jaké na návsích vesnic bývají. Jídlo vařili, takže jsme zasedli. Všechno to začalo gulášovkou. Velká porce vydatné a výborné polévky s kousky výhradně libového masa byla víc než hutným předkrmem. Pak ovšem přišlo hlavní jídlo, které v méně zdatných jedlících probudilo strach a děs. Obrovské porce výborných hotovek nám daly zabrat natolik, že představa další chůze ke Kumburku byla na chvíli minimálně nereálná. Když nám trošku slehlo, vydali jsme se s obtížemi dál. Po pár kilometrech se silnice změnila v lesní cestu, která příkře stoupala k hradu Bradlec, což je takový menší bráška Kumburku. Cesta byla lemována neskutečným množstvím hub od muchomůrek po hřiby a kdyby nás nečekala noc na hradě, měl by člověk během chvíle plnou nůši... Pro nás ale nemělo cenu sbírat, nás čekala hospoda na klepandě, která je již necelé 2 km od našeho cíle. Na Klepandě byla oslava narozenin nějakého Lufťáka (tak to řekl pan vedoucí) a tak pro nás nebylo místo. Dali jsme si tedy jedno pivo ven na zahrádku a nechali si natočit velké množství pet lahví, abychom na hradě měli čím zapíjet buřty a netrpěli žízní. Na hrad jsme dorazili ještě za světla, což bylo dobře, poněvadž bylo potřeba nanosit dříví na táborák a připravit ležení, prostě se zabydlet. Ležení jsme rozložili uvnitř hradu v jediné velké místnosti. Na hradě se kromě nás nacházel ještě správce, neboli jeden z členů občanského sdružení za záchranu hradu Kumburk. Tomu naše táboření pranic nevadilo a tak bylo vše v pohodě. Táborák plápolal, buřta se pekly, včetně speciálních Cheetových špízů, ze kterých vytékal sýr. Tepř naladil kytaru a začalo se hrát a zpívat, od lidovek po country, vše co uměl. Večer byl ještě zpestřen noční hrou, kterou jsem ostatním připravil a která spočívala v tom, že si všichni pevně zavázali oči a pak jako živý řetěz za ruce prošli okolo celého hradu po zbytcích hradního opevnění. Přežili všichni, jen Rolnička se nám jednou málem skácel do podhradí. Ráno jsme se probudili do jasného slunečného dne a těm, kteří večer příliš neponocovali se povedlo zažít východ slunce na jednom z nejlepších míst. To se mně nepodařilo, ale neva, někdy příště. Sadská úderka odrazila jako první, ještě než jsme se všichni probudili a my se vydali směr Nová Paka o pár hodin později. Cestou jsme nasbírali tašku hub a výlet zakončili ve velkém stylu v Novopacké restauraci KáZet. Tam se strhla doslova požitkářská žranice. Kafíčka, koktejly, česnečka, klokani, pštrosi, horké maliny, horké borůvky, rakvičky se šlehačkou..... Každý se gurmánsky doslova vyřádil a z hospody jsme zase odcházeli s narvanými břichy. Vlak žádný nejel a tak jsme zvolili cestu autobusem, který přijel totálně nacpaný a šance sednout si nebyla žádná. Takže jsme si do Poděbrad báječně nechali ve stoje slehnou výborný oběd, pohoršili několikero vezoucích se důchodců svou existencí, vysypali omylem na jiné několik hub z tašky a v Poděbradech o minutu nestihli vlak. Nám s Tepřem a Rozinkou ještě začínal hokej... Hokej nakonec skončil 10:2 v náš prospěch, což považuji za velice sladkou a příjemnou tečku za báječně prožitým víkendem. A příště zase.... Mimochodem, Bílá paní tam tentokrát nebyla...

komentáře (0)

novinky:
27.01.2013, 18:24
Ode dneška se budou na stránkách expudice objevovat zajímavá videa z celýho světa. První na řadě je Čína a Bosna a Hercegovina. >>
vložil: Tepr

starší novinky
   
Jste pro obnovu expudičního webu?
ano163
ne80
je mi to jedno110
---------------------------------------- právě zde jsou 4 lidé
---------------------------------------- výsledky starších anket
---------------------------------------- expudiční blog / nové články:
Jdu volit a volím Karla
Do Alp, do Tignes!
Expudice Jeseníky na běžkách
---------------------------------------- rádio expudice
----------------------------------------

... z expudičních fotek
/Pojedy čarodky/
---------------------------------------- english page

---------------------------------------- 1.FC Tuchom
---------------------------------------- free tibet

www.tibinfo.cz