lampa zhasíná v 6:20
   

Úterý 23. dubna

nejbližší akce:
podrobnosti / další akce
----------------------------------------
søk:
----------------------------------------
kalendářik:
<<   04 / 2019   >>
TPoÚtStČtSoNe
11234567
2891011121314
315161718192021
422232425262728
52930     
----------------------------------------
aktuálně stojí za to:
----------------------------------------
Tak tu máme 23. 04. 2019
Dneska slaví Vojtěch
zítra Jiří
a dále: Marek, Oto a Jaroslav
----------------------------------------
Počasí pro Středočeský kraj
In-počasí
---------------------------------------- už vás tady bylo:
since 3.9.2003
----------------------------------------
nejnovější hospoda
Na Perlíčku - Prdek
Paseky nad Jizerou
----------------------------------------
co se děje:
Z našich hospod: jsme včera seděli na žofíně a kreslili vodní živočichy, při debatě rozliš sépii od krakatice.
Toto je poustevník:

----------------------------------------
blog v rss:

blog · hledej · uživatelé · nejčtenější · login 23. 4. 2019, 02:00
KVĚ
31
Jdu na sever jdu na jih díl 12.
napsal Tepr dne 31.05.2005, 10:20
Asi ve tři ráno jsme dorazili do přístavu v Bodo, rozhodli jsme, že spát nemá cenu, že nejdřív dojedeme zpátky do Švédska. Vyrazili jsme teda po klikatejch silničkách podél fjordů směrem na Mo i Rama. V Norsku jsem všude projížděli nádhernou přírodou a vypisování všech senzací atrakcí by bylo nošením dříví do lesa. Nejvíc mě zaujal průjezd lesem podél divoký řeky a pak taky příjezd na polární kruh. Tady to bylo o něčem úplně jinym než ve Švédsku, všude kolem velký pláně občas pokrytý sněhem, mlha a zima - hodně chladná atmosféra. Na kruhu byly znaky všech norskejch provincií, pár pomníčků obrovský parkoviště a restaurácia a jinak všude jen ty rozlehlý pláně ztrácející se v mlze. Ze studenýho kruhu jsme vyráželi někdy v pět ráno a jiřinovi pomalu, ale jistě docházel benzín. Asi po další hodině a půl jsme projeli poslednim norskym městem Mo i Rama, minuly jsme poslední norskou benzínku a vyrazili vstříc Švédsku. Krajina tady byla přímo magická, lesy s divně pokroucenejma stromama, všude mlžnej opar, hory a velký jezero nebo možná jezera občas vykukující podél cesty. Jeli jsme už docela dlouho a zhruba tak hodinu jsme nepotkali ani jedno auto, za to před náma na silnici leželo stádo ovcí, chtěli jsme ho vyfotit, jenže jiřin měl benzín na nule, tak nervózně zatroubil a ovce pochopili, že siesta na silnici končí a uhli nám z cesty. Po pár metrech jsme narazili na ceduli, že jsme ve Švédsku a bílá čára na silnici se změnila ve žlutou. Jenže pořád nepřicházelo první město s benzínkou. Jiřin se zřejmě notně potil a všem bylo jasný, že nemuže dojet, první vesnička se jmenovala Västansjö, ale tam pumpa nebyla. Nakonec jsme dorazili k vesničce Tärnaby a v ní byla konečně benzínka, první po 95 km! Jiřin radostně nabral pohoný hmoty a dali jsme se do debaty co dál. Jelikož bylo 7 hodin ráno, rozhodli jsme, že nemá cenu chodit spát, zaparkovali jsme auta a uspořádali jsme snídani. Po snídani jsme vyrazili po naučný stezce ztéct další horu. Opustili jsme obydlenou oblast a lezli jsme neustále vejš a vejš až jsme dorazili k horskýmu potoku, kterej se valil malym údolíčkem vyrytym do skal. Přes potok ved dřevěnej most a nad náma se tyčila hora, nádherný místo. Vyfotili jsme to tady a jiřin s móňou rozhodli, že pro ně dobývání vrcholu končí a vrátili se k autu, my ostatní jsme pokračovali ve výstupu. Asi po další půl hodině jsme dorazili na konec lesa, vejš už stromy nerostli, tam byli jen kameny, trávy a mech a malinká stezka. Šli jsme teda dál a začala se, alespoň u mě projevovat únava z toho, že jsme už víc než 30 hodin vzhůru, nicméně jsme nakonec po vyčerpávajícím pochodu dorazili na vrchol a výsledek stál za to. Výhled tady byl nádhernej, sice nevíme jak se tahle hora jmenovala, ale vidět z ní bylo jak Norsko, tak do Švédska, všude samý hory lesy a jezera a dole hluboko pod náma Tärnaby. Cesta zpátky už jsme nějak doklopejtali a konečně jsme byli zpátky u aut, jiřin si to vychrupoval v autě a my ostatní jsme si dali pozdní oběd. Cheeta objevil v přední části auta zabodlýho vrabce, kterýho jsme někde sejmuli - nutno dodat, že jeho posmrtná grimasa vypovídala o síle nárazu. Náš další plán byl jet do Umei. Nasedli jsme do aut a vyrazili, jenže na mě šlo spaní, ještě nikdy jsem nic takovýho nezažil, přemlouval jsem se ať nezavírám oči, jenže to nešlo, pouštěl jsem na sebe fukar, vystrkoval ruku z okna a stejně jsem se co chvíli přistih při mikrospánku, jelikož se mi nechtělo bourat, vzbudil jsem cheetu, kterej právě usnul, esli by to za mě neodřídil, naštěstí to odřídil, i když mu asi taky moc veselo nebylo. Asi za tři hodiny jízdy jsme byli v Umei a dál jsme pokračovali po stejný cestě jako jsme jeli na sever, až jsme dorazili do města Örnsöldsvik, kde sídlí hokejovej klub MO-DO a strouhli jsme to na parkoviště na kraji města, kde bylo velký tee-pee a dalo se tam přespat. Potom proběhla večeře, průzkum okolí (cheeta a hugo nevštívili místní kostel s dětskym koutkem a moc si to pochvalovali) a já vzal karimatku a spacák, zalez jsem do teepee a šel jsem si asi po 40-ti hodinách lehnout - spal jsem jak dudek. to be continued ...

komentáře (0)

novinky:
27.01.2013, 18:24
Ode dneška se budou na stránkách expudice objevovat zajímavá videa z celýho světa. První na řadě je Čína a Bosna a Hercegovina. >>
vložil: Tepr

starší novinky
   
Jste pro obnovu expudičního webu?
ano99
ne49
je mi to jedno64
---------------------------------------- právě zde je 1 člověk
---------------------------------------- výsledky starších anket
---------------------------------------- expudiční blog / nové články:
Jdu volit a volím Karla
Do Alp, do Tignes!
Expudice Jeseníky na běžkách
---------------------------------------- rádio expudice
----------------------------------------

... z expudičních fotek
/Pojedy čarodky/
---------------------------------------- english page

---------------------------------------- 1.FC Tuchom
---------------------------------------- free tibet

www.tibinfo.cz