"ledna", "února", "března", "dubna", "května", "června", "července", "srpna", "září", "října", "listopadu", "prosince"); $dnes = $dny[Date("D")] . Date(" d. ") . $mesice[(int)Date("m")]; echo $dnes; ?>

blog · hledej · uživatelé · nejčtenější · login 18. 11. 2017, 11:05
ZÁŘ
17
Hospoda v Žornavě
napsal Tepr dne 17.09.2005, 13:10
Ráno jsme se vzbudili ještě za deště, ale postupně přestávalo, tak jsme vylezli ze spacáků, zjistili jsme, že nás medvěd nesežral a dali jsme se do balení stanů a přípravy snídaně. Po snídani jsme vyrazili dál. Ušli jsme ale asi jen půl kiláku a tu Susán spatřila v lese domorodce. Domorodec šel zrovna na houby a tak jsme mu řekli, že jsme lehce zbloudili v lese a že jdeme na Stužici. Dozvěděli jsme se, že jsme místo u Stužice u Žornavy. A tak se náš "zachránce" rozhod, že nás dovede až do vesnice. "Zachránci" bylo asi kolem 50, na hlavě měl zajímavou hučku a jinak starý sáčko, svetr, kalhoty a holiny (typickej ukrajinec) v ruce klacek, co mu sloužil jako hůl. Dali jsme se s nim do řeči, po větách typu odkud jsme a tak bla bla bla nám řek, že byl v Čechách na práci a kdo je náš komandijér, náčelník se nepřiznal a tak muž čas od času koukal, kdo by moh bejt komandijér a pak taky vždycky tak po půl kilometru zařval z plnejch plic do lesa (to byl signál pro jeho manželku, která byla taky na houbách, místo telefonu na sebe prostě křičej), manželka se však neozvala a tak jsme se dostali až k mostku na lanech přes řeku Už a hned za řekou byla Žornava. Chlap nás ved vesnicí a doslova u každýho baráku se s náma zastavil a říkal lidem něco ve smyslu, koukejte co jsem to dneska našel v lese. Žornava je typická ukrajinskýá vesnice, kde je skoro všechno pobořený, silnice jsou většinou bez asfaltu a všude po vsi pochodujou krávy, husy a další domácí mazlíčkové. Došli jsme až před hospodu a hned jsme si dali pivo. Jak jsme tak seděli tak se začala scházet celá vesnice a koukala na nás! Ke stolu si k "zachránci" přisedli ještě tři jeho kámoši (všichni byli v Čechách na práci a jednoho dokonce vyhodili za nelegální pobyt). Ten co ho vyhodili byl nejpodlejzavější, furt tvrdil, že nich nechce, žádný peníze a že nám jen tak sežene hotel, když jsme řekli, že hotel nechcem, že jedeme vlakem pryč hned zase tvrdil ať se ničeho nebojíme, že pojede s náma. Všem jsme koupili pivo a stakan vodky a tak se hovor stával čím dál tím víc družnější. Brácha toho nejpodlejzavějšího měl na sobě starou českou uniformu a moc toho nenamluvil. S ostatníma jsme řešili jestli se dá přejít z Ukrajiny do Polska někde poblíž a zjistili jsme, že ne. Ten poslední chlápek co s náma seděl u stolu byl správce místního parku a byla s nim spolu s našim "zachráncem" nejrozumnější řeč. A tak jsme popíjeli vodku a rum a pivo a bylo nám v tý hospůdce dobře a kolem nás chodili lidi z vesnice a zastavovali se a dívali se na nás, prostě pohoda. Furt jsme řešili různý druhy přechodu ukrajinskejch hranic a správce parku nám pak povídá, že se mu moc líběj český hospody a to zejména pro to, že je v každý záchod, tu jsme se zarazili a on pokračoval no když se ti bude chtít tady, tak kam pudeš, ukázal jsem na takovej bordel zarostlej travou (asi náves) a on přikývl. Ještě se sluší dodat, že jeden panák vodky velkej nás přišel v přepočtu asi na 2,50 kč. A pokračování bude zase příště.

komentáře (0)